Intenzita zvuku

To, jak silně zvuk slyšíme určuje intenzita zvuku. Ta je určena tlakem, který působí na bubínek. Zvuk se vzduchem šíří formou změn tlaku, lidské ucho je schopno vnímat tyto změny od 10^-5 Pa (práh slyšení, nižší změnu nezaregistrujeme a zvuk tedy neslyšíme) až do 10² Pa (práh bolesti, což je nejvyšší změna tlaku, při které v uchu ještě necítíme bolest).

Zvukové vlnění je popsáno svou výškou a barvou.

Výška

Výšku zvuku udává jeho frekvence. Čím rychleji kmitá těleso, vydávající zvuk (vyšší frekvence), tím více ze zvyšuje výška zvuku.

Pokud se zvuk skládá z více zvuků (viz barva zvuku), tak se určuje frekvence základního zvuku.

Výšku tónu udáváme buď absolutně (v Hertzích), nebo relativně - jako násobek základního tónu (např. v hudbě se udávají násobky korního a, což je 440 Hz).

Při dopadu zvuku na překážku dochází k jeho odrazu. Lidské ucho je schopné rozlišit 2 zvuky, pokud je mezi nimi interval alepoň 0,1 s, to znamená, že pokud nám do ucha dorazí oražený zvuk dříve než za 0,1 s tak jej od původního zvuku nerozeznáme (jedná se o dozvuk). Dozvuk je pro mluvícího nepříjemný a proto je snaha jej kompenzovat. Pokud je mezi původním oa odraženým zvukem více než 0,1 s, tak oba zvuky odlišíme - hovoříme o ozvěně. Při rychlosti zvuku 340 m/s musí být od nás vzdálena překážka alespoň 17 m. Pokud je vzálenost překážky celým násobkem 17 m (d=k.17), tak se jedná o víceslabičnou ozvěnu (k=3 => tříslabičná ozvěna).

Zvuk je druh mechanického vlnění, jeho zdrojem může být chvění jakéhokoliv tělesa. Zvukem se zabývá akustika.

Zvuk je popsán svou rychlostí (ta závisí na prostředí), frekvencí a barvou.

• Ultrazvuková helma pro vojáky