mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes861
mod_vvisit_counterVčera477
mod_vvisit_counterTento týden5410
mod_vvisit_counterMinulý týden4849
mod_vvisit_counterTento měsíc16979
mod_vvisit_counterMinulý měsíc23831
mod_vvisit_counterCelkem1606643

Právě je připojeno: 205 hostů, 2 bots online
Your IP: 54.198.164.83
 , 
Dnes: Dub 22, 2018

Elektrická podnož

Vkročíme-li na dobře izolovanou desku ze skla nebo z plastické hmoty (plexiskla apod.), nabíjí se hned naše tělo třením mezi deskou a podrážkou. Citlivým elektroskopem lze náboj prokázat (položíme-li prst na přístroj).

Elektrický papír

Ohřejeme poněkud list papíru nebo pohlednici, aby vyschl a stal se dobrým izolantem. Pak přes něj přejedeme suchou rukou nebo kartáčem na šaty; papír se zelektruje a přitáhne jiný papír, např. drobné ústřižky. Zelektrovaný papír přilne též k ruce. Přitáhne-li zelektrovaný list stejně velký neelektrický a spojí se s ním celou plochou, je tím dostatečně "zaměstnán" a nepřitahuje již ani papírové ústřižky. To dokáže opět teprve potom, když od něho nenabitý list vzdálíme. Zvláště silně se nabíjejí filmy a fólie z plastických látek (umělých hmot), např. psací podložky. Zelektrování nastává při psaní a různých pohybech rukou po podložce nebo papíru na ní ležícím. S takové podložky lze někdy těžko sejmout popsaný papír. Proč? Jakmile k nabité podložce přiblížíme nezelektrovaný list, vznikne v něm indukcí na bližší straně nesouhlasný náboj a nesouhlasné náboje se přitahují.

Kouzelná krabička

Plochou oblou krabičku z průhledného plastu, v níž se prodávají např. bonbóny, očistíme a dovnitř vložíme papírové ústřižky, kterým můžeme dát tvar malých figurek. Při tření suchým prstem se víčko (nebo spodek) krabičky zelektruje a to způsobí, že papírové ústřižky tančí (právě podle zákonů indukce) přitažlivostí a odpudivostí nábojů. Leidenská láhev může pojmout značně velký náboj a při suchém ovzduší ho též dlouho podržet. Zelektrujeme-li láhev pomocí tyče negativně, indukuje se na vnějším povlaku náboj pozitivní a nestojí-li láhev na izolačním podkladě, odpuzované elektrony uniknou do země. Náboj láhve muže být při velké kapacitě (jímavosti) tak velký, že vybití přes lidské tělo by mohlo ohrozit zdraví (nebezpečí ochrnutí), zejména tehdy, když se několik lahví zapojí v baterii. Proto je nutno leidenskou láhev (a každý jiný kondenzátor) vybíjet vhodným vybíječem, jaký je zobrazen např. na připojeném obrázku. Vybíječ je v podstatě kousek zahnutého drátu, na jehož koncích jsou malé koule. Uprostřed je opatřen izolačním držadlem ze skla nebo z jiného izolantu. Koule - jako tělesa bez hran - způsobují, že jiskry přeskakují jen na kratší vzdálenost. Nabitou baterii nesmíme nechat bez dozoru, a to ani přes noc. Gumové rukavice nechrání před vysokým statickým napětím, neboť se snadno probíjejí. Zacházíme-li s baterií nebo s lahví správně, můžeme s ní dělat překvapující pokusy, např. jiskrový průraz izolační látkou jako napodobeninu blesku.

Sestrojení leidenské láhve

Leidenskou láhev vyrobíme nejsnáze ze zavařovací láhve. Velmi důkladně ji očistíme, pak nalepíme zevnitř a zevně plastickým lepidlem hliníkovou fólii, která se prodává např. pod názvem Alobal. To se ovšem snáze čte než udělá. Nejlépe je lepit polep v několika pásech. U malých sklenic polepíme tři čtvrtiny, u větších dvě třetiny výšky. Též dno se polepí zevnitř i zevně. Kovové plochy mají být co možno nejhladší. Nepolepené části sklenice doporučujeme potřít tenkou v:štvou šelaku. Leidenskou láhev pak opatříme kovovou tyčí s koulí. Máme dvě možnosti: Buď ji postavíme na čtyři nožky, anebo ji zavěsíme na víko z plastu. V prvním jpřípadě našroubujeme, nanýtujeme nebo napájíme na spodní konec tyče dva křížem položené kovové pásky. Ve druhém případě připevníme na spodní konec kovové tyče střapec z několika proužků kovové fólie. Volné konce těchto proužků leží na polepu dna. Otvor ve víku uděláme tak malý, aby v něm tyč pevně držela. Víko opatříme třemi nebo čtyřmi přilepenými kousky z plastické hmoty nebo ze dřeva, které ho chrání před sesunutím. Místo koule - i u jiných přístrojů - můžeme na tyč připájet kotouček z tlustého plechu, jehož hrany musí ovšem být bezvadně opilovány a zaobleny.

Elektroskop v chemické baňce

Použijeme asi 15 cm vysokou chemickou baňku se širokým hrdlem. Hodí se také dobře vyčištěná láhev od mléka. Místo drátu vezmeme 3 až 5 mm tlustou mosaznou tyč. Na horní konec nasadíme vodivou kouli nebo kotouč a dolní konec opilujeme do tvaru dláta. Potom tyč vsuneme do skleněné trubice pokud možno nejužší. Trubice má být tak dlouhá, aby opilovaný konec ještě vyčníval. Na každou stranu "dláta" nalepíme bílkem nebo nepatrnou kapkou syntetického lepidla po jednom proužku fólie tak, aby oba proužky (bez náboje) splývaly těsně vedle sebe. Proužky mají být stejně široké jako průměr mosazné tyče. Citlivost můžeme zesílit proužkem fólie ve tvaru U, nalepeným zevně baňky. Skleněná trubice s mosaznou tyčí se upevní do hrdla korkovou nebo gumovou zátkou. Baňka musí být zcela suchá a čistá. Chceme-li izolaci ještě zlepšit, přetřeme skleněnou tyč, korek a okraj lahvového hrdla šelakovým roztokem. Siločáry elektrického pole je možno "zviditelnit".

Citlivý elektroskop v kovovém rámu

Princip tohoto elektroskopu je podobný jako při předchozí úpravě. Tentokrát nepřilepíme lístky na opilované plochy, nýbrž provedeme nejdříve jemný řez pilkou (asi 5 mm do hloubky) ve směru délky mosazné tyče, jak nejlépe dovedeme. Pak opilujeme plochy do klínu směrem k řezu. Oba proužky do něho zasuneme a pevně sevřeme (řez stiskneme). Nejdůležitější rozdíl je v tom, že tento systém je v kovovém rámu, který je uzavřen na obou stranách skleněnými kotouči. Rám je vyřezán z mosazného nebo jiného plechu 1 až 1,5 mm tlustého, je 5 cm široký a 45 až 50 cm dlouhý. Tento plechový pás stočíme do kruhu o průměru asi 15 cm. Oba okraje, které asi 2 cm přesahují, se snýtují nebo spájí. Na místě spojení se upevní kovová tyč, která nese a spojuje rám se základní deskou. Na této nosné tyči je umístěn malý kovový háček. Přeje-li si někdo lepší uzemnění rámu, může na něj zavěsit malý kovový řetízek.

Poslušná vycházková hůl

pok3-9 Vycházkovou hůl nebo násadu koštěte položíme na opěradlo židle tak, aby byla v rovnovážné poloze. Přiblížíme-li k ní nějaký zelektrovaný předmět (filmovou fólii, noviny, tyč atd.), bude hůl přitahována. Příčinou jevu je indukce jako při pokuse s bezovými kuličkami, zavěšenými lněnými nitěmi na drátěném podstavci. Ale proč se zde neprojeví nápadný rozdíl v tíze hůlky a bezové kuličky? Použijeme novinový papír, nahřejeme ho na kamnech nebo vyžehlíme, aby dobře vyschl, a ještě horký jej asi desetkrát ostře přetřeme kartáčem na šaty na izolující podložce, např. na skleněné desce (okno, zrcadlo) nebo na suchém stole. Tímto způsobem je papír silně zelektrován, takže při stahování s podložky můžeme pozorovat mohutné jiskry. Přitom v otevřeném rozhlasovém přijímači je možno slyšet praskavý šum.

Zvláštní způsob odstraňování popela

pok3-10 Dalším pokusem nebude hospodyňka nadšena, ale pokus překvapí. Filmovou či igelitovou apod. fólii (nebo papír) položenou na stole silně zelektrujeme a nasypeme na ni trochu cigaretového nebo doutníkového popela. Zvedneme-li fólii nebo papír rychle nahoru, což vzhledem k přitažlivým silám není vždy zcela možné, popel jakoby vybuchne -tak rychle se rozlétne na všechny strany. Místo popela můžeme použít konfety (z kancelářského dírkovače), prachové peří, kousky bezové dřeně nebo korku apod. Není-li po ruce kartáč, můžeme ke tření použít šátek i suchou ruku. Při všech těchto pokusech je účelné používat nejrůznější předměty, hledat vzájemné souvislosti jevů a přemýšlet. Pak teprve splní pokusy svůj účel.

Rozšiřujeme pokus s popelem

Zajímá nás, proč se popel rozlétne. Náboj, vzbuzený na fólii třením, indukuje na povrchu stolu náboj opačný. Pokud fólie leží na stole, jsou oba náboje k sobě těsně vázány a soustředěny na přilehlých plochách fólie, takže jejich účinek na částečky popela je velmi malý. Zvedneme-li fólii ze stolu, vazba mezi náboji se uvolní a napětí mezi nimi velmi vzroste. Náboj fólie, původně vázaný nábojem stolu na přilehlý povrch, přejde zčásti i na částečky popela a způsobí jejich prudké odpuzení. Na fólii, kterou jsme třeli, položíme plechovou, nahoře otevřenou krabici a vložíme do ní naše tělíska "skokánky". Zvedneme-li nyní rychle fólii, nevyskočí. Vodivé plechové stěny zabraňují tomu, aby v krabici vzniklo elektrické pole. Takovému zařízení, které ponechává určitý prostor bez elektrického pole, se říká Faradayova klec. Ve velkých rozměrech se dělá z hustých kovových sítí, které se dobře uzemní. Ve fyzikálních ústavech se takovými sítěmi někdy obkládá celá místnost včetně oken a dveří. Použijeme-li místo plechové krabice krabici z kartónu, tělíska začnou opět skákat, neboť nevodivý kartón nebrání vzniku jevu. Nyní fólii opět zelektrujeme, ale postavíme na ni plechovou krabici dnem nahoru a posypeme tělísky. Zvedneme-li fólii, malá tělíska se opět dají do pohybu. Napětí k nim totiž přejde beze ztrát (vodičem), protože tentokrát zde nejsou stínící stěny. Na zelektrovanou fólii položíme lehkou uzavřenou kartónovou krabici a posypeme ji popelem. Zvedneme-li fólii, popel opět vyskočí, ale ne tolik, jako při pokusu "bez krabičky". Jestliže vezmeme větší krabici, zvětšíme vzdálenost mezi fólií a popelem, a tedy vzdálenost, do které popel doskočí, bude ještě menší. Toto je důležitý poznatek: pozorujeme úbytek intenzity elektrického pole, jak to fyzik nazývá. Intenzita elektrického pole je fyzikální veličina, která popisuje stav elektrického pole kolem elektrického tělesa.

Veselé hříčky s vodou

pok3-11V blízkosti tenkého klidně proudícího paprsku vody z vodovodu podržíme elektrickou tyč nebo hřeben. Proud vody bude značně přitahován k tyči nebo hřebenu. Nezáleží na tom, má-li tyč náboj kladný nebo záporný. Indukcí se vytvoří na povrchu vody jednak souhlasný, jednak nesouhlasný náboj. Odpuzovaný náboj téhož znaménka, jaké má náboj na tyči, snadno unikne vodivým vodním proudem potrubím do země. Přitažlivé účinky trvají tak dlouho, pokud je tyč elektrická. Tyč nebo hřeben se však ihned vybijí, dotkneme-li se jimi vodního paprsku, který pak teče původním směrem. pok3-12 Postavme si vodotrysk s tenkým svislým vodním proudem, vysokým 50 až 80 cm. Nahoře se proud rozpadá na kapky, které padají zpět v blízkosti trysky. Přiblížíme-li elektrickou tyč k proudu dole u hubice vodotrysku, rozloží se paprsek v kapky dříve a níže. Kapky jsou větší a těžší a rozptylují se ve větším okruhu. Hubici vodotrysku si uděláme ze skleněné trubky, kterou roztáhneme poněkud v ohni. Nezáleží na tom, zda přibližujeme tyč s kladným nebo záporným nábojem. Musíme ji však chránit před padajícími kapkami (krytem, který si uděláme z kartónu). Co se děje s vodním proudem v elektrickém poli? Účinkem náboje se částečky vody vzájemně odpuzují. Kapky se pak tvoří již níže než v proudu bez náboje. Proto jsou větší a odpuzováním se rozptýlí do většího okruhu (dole mají větší pohybovou energii než nahoře). Při předešlém pokusu jsme použili vodotrysk se souvislým vodním proudem. Pro změnu vytvořme nyní vodotrysk malou tryskou (jeden až dva mm v průměru), aby se proud rozpadl na několik tenkých paprsků; otvor trysky seřidíme svisle, nebo jen trochu odchýlený od svislice. Nejdříve tryská proud v několika tenkých praméncích. Přivedeme-li do jeho blízkosti elektrické těleso, spojí se praménky v jeden jediný proud a dřívější nesčetné malé kapičky se spojí v přiměřeně menší počet větších kapek. Vytváření takových velkých kapek lze pozorovat v přírodě v dešti při bouři. Mezi dešťovým mračnem a zemí je silné elektrické pole. Vodní kapky jsou při bouři mezi opačně nabitými póly, a to mezi kladně nabitým mračnem a negativně nabitou zemí. Účinkem indukce se polovina každé kapky nabije kladně a druhá polovina záporně. Když se k sobě přiblíží dvě kapky opačně zelektrovánými stranami, vzájemně se přitáhnou a spojí v jednu větší kapku. To platí také pro tenké praménky vody. Při tomto pokusu přibližujeme tyč vodotrysku shora. Další příčinu zmíněného jevu musíme hledat v tom, že se zmenší (nám již dobře známé) povrchové napětí vody, jakmile se objeví elektrické pole. To se dá snadno vyzkoušet na malém vodovodním kohoutku nebo trysce; utvoříme co největší kapku vody a necháme ji tam viset. Kapka se nepohne. Povrchové napětí drží vodu pohromadě. Nyní ke kapce přiblížíme zelektrovanou tyč a kapka ihned spadne. Povrchové napětí zmenšené elektrickým polem již nestačí vyrovnat tíhu vody. Tyto hříčky s vodou se všechny snáze popisují než provádějí. Někdy je nutné mít trochu trpělivosti a tyč často dosucha třít.

Tryskající olej

JOHN TYNDAL popsal r. 1884 v jedné knize takovýto pokus: Sklíčko od hodinek naplníme vrchovatě jedlým olejem (na sklíčku se udrží povrchovým napětím). Přiblížíme-li ke sklíčku silně zelektrovanou tyč z ebonitu nebo z pečetního vosku, přeskakují olejové kapky ve tvaru paprsku na tyč.

Vznášející se vločka vaty

Tento pokus udělal již OTTO VON GUERICKE: Zelektrujeme kruhovou kovovou desku (izolovanou a bez ostrých hran a hrotů) a necháme na ni dopadnout vločku vaty. Kdo má elektrofor, nabije ho, zvedne víko a otočí je držadlem dolů. Vložka se po dotyku s deskou zelektruje souhlasně, ihned se odrazí a vznáší se v takové výšce, ve které se její tíha vyrovná s elektrickou odpudivou silou.

Elektrický had

Skládá se z bezových kousků, které se navléknou na tenkou nit jako perly na šňůru. První kousek bezové dřeně může zručný čtenář seříznout jako hadí hlavu. K ocasu se články hada postupně zužují. Pokus je ještě hezčí, když kousky hádka pomalujeme různými barvami. Hádka položíme na kovový kotouč jako v předešlém pokusu a zelektrujeme, anebo jej položíme na víko, které spočívá na zelektrovaném elektroforovém kotouči. Jakmile se kov zelektruje (nadzvednutím víka), vzepne se hádek a skočí s kotouče; člověk by skoro uvěřil, že hádek je živý. Podobné pokusy se dají provádět i s jinými figurkami z bezové dřeně. Samozřejmě že budou poskakovat z desky i jednoduché kousky dřeně. Použijeme-li k pokusu kuličku, zpozorujeme, že dráha skoků je tím plošší, čím kulička ležela blíže u okraje desky.

Tančící figurky

Do ploché krabice bez víka (buď plechové nebo dřevěné, kterou polepíme vně i uvnitř hliníkovou fólií) vložíme malé bezové nebo papírové figurky, pokud možno s pohyblivými údy na nitkách, třeba i několik hádků, kuliček a podobných drobností. Pokryjeme-li skříňku čistým sklem a to pak třeme kozí nebo hedvábím, figurky se ihned zvednou a provádějí groteskní tance, poslušný přírodního zákona o přitažlivosti a odpudivosti. Kdo nemá po ruce skříňku, podloží pod okraje skleněné desky dvě knihy; stůl působí elektricky jako země.

Veselé působení elektrického náboje

Hliníkovou fólií a zavěsí 5 až 6 cm nad stolem. Pak na stůl položí hladkou hliníkovou fólii a na ni položí "herce". Přitom je vhodné spojit fólii na stole s třecí elektrikou. Jakmile uvedeme přístroj do chodu, figurky se dají opět do tance; přitáhnou se a zvednou, dotykem se nabijí a pak odpudí, klesnou na stůl a odevzdají svůj náboj - a hra se opět opakuje. Tato podivuhodná hra má střízlivé fyzikální vysvětlení v uvedeném přenášení a vyrovnávání nábojů mezi zavěšenou elektrickou deskou a uzemněným stolem.

Elektrický tanec kuliček ve skle

pok3-13 Bezové kuličky se snaží rovněž vyrovnat svůj elektrický náboj. Obyčejnou sklenku nebo pohárek na pití silně zevnitř nabijeme zelektrovaným konduktorem třecí elektriky. Protože je sklo nevodič, musíme se pokud možno co nejvíce dotýkat konduktorem vnitřku sklenice. Na staniolový lístek, poněkud větší než je otvor sklenky, položíme bezové kuličky. Překlopíme-li sklenku na ně, počnou kuličky pobíhat ve sklenici hned sem a tam nahoru a dolů, křížem krážem. Pokusů tohoto druhu je velké množství.

Elektrický vítr

Elektrickým nábojem proudícím z hrotu se dá stočit plamen svíčky na libovolnou stranu, anebo dokonce můžeme plamen i sfouknout (je-li elektrický náboj velký a plamen malý). K tomu potřebujeme upevnit jehlu na konduktor třecí elektriky a podržíme-li vlhkou dlaň těsně před hrotem jehly, ucítíme na ní "vítr" zcela zřetelně.

 
Anketa
Nápad s povinným počítáním příkladů přes internet (novinka)
 

 


120x600_gif

 

 


logo-cez


logo-nadace-cez-29mm-a4-rgb-png